Místo parku parkoviště aneb jak také v Hradci zacházíme se zelení (13.4.2012)

V minulém týdnu hýbala Hradcem iniciativa Místo parku parkoviště, ze které se nakonec vyklubal velice originální způsob protestu proti nešetrnému zacházení se zelení v Hradci Králové. O úspěšnosti a významu této akce nepochybně vypovídají vyděšené reakce místních politiků i úředníků, ale i „obyčejných lidí“, jež jsem měl možnost osobně zaznamenat. Pro mne osobně byla zpráva o požadavku na přestavbu Jiráskových sadů na parkoviště rovněž nepříjemná a skličující, nicméně nebylo to zas nic tak šokujícího, s čím bych se v našem městě dosud nesetkal (podobné způsoby argumentace jsem zažil naposledy loni v létě při debatě s fotbalovými fanoušky na téma kácení stovek stromů pro záměr „Park Malšovice“). Překvapilo mne však zpočátku (a to velmi nepříjemně), že podobná iniciativa přichází tentokrát ze strany veřejnosti a navíc mladých lidí. Když jsem si o iniciativě zjistil více informací, celá akce na mne začala působit jako recese či mystifikace ve stylu „Českého snu“, což mne naplňovalo určitou nadějí, že to není myšleno vážně. V okamžiku, kdy jsem pak shlédl obrázky ze svolané demonstrace „na podporu“ kácení Jiráskových sadů, prakticky jsem se uklidnil, neboť stále považuji za nepravděpodobné až za nereálné, že by tolik mladých a docela sympatických lidí najednou začalo prosazovat tak pitomý a destruktivní nápad. Potěšilo mne také, že se našli i občané, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s takovýmto požadavkem (čímž však neschvaluji facky, které na uvedené demonstraci také padaly). Pokud byla myšlena skutečně vážně, pak považuji iniciativu Místo parku parkoviště za úspěšnou a jejím organizátorům bych chtěl tímto poděkovat, neboť pomohla mnoha lidem uvědomit si skutečné hodnoty našeho města i to, že tyto hodnoty nejsou samozřejmé a velice snadno o ně můžeme přijít. Bohužel škoda je, že celá věc tak rychle odezněla a dnes už zase hýbou hradeckou scénou jiná témata.

Fiktivní požadavek na zplanýrování Jiráskových sadů asi většinu hradečáků vyděsil, nicméně ta fikce není zas až tak daleko od reality. Málokdo asi ví, že na odboru hlavního architekta leží studie na podzemní parkovací dům na Náměstí 5. května na místě dnešního parku před Novákovými garážemi. I když se jedná o podzemní parking, jeho výstavba by znamenala prakticky kompletní likvidaci tohoto parku a je jasné, že taková zeleň jako je zde dnes by se na místo už nikdy vrátit nemohla – na střeše podzemních garáží mohou být maximálně zakrslé stromky v květináčích, jako to známe z nádvoří Krajského úřadu v bývalém pivovaru nebo z Tereziánského dvora. Osobně jsem odhodlán využít všech zákonných občanských i politických možností, aby tento úděsný nápad spočívající v likvidaci jednoho z hradeckých parků nedošel k realizaci. To však není ojedinělý případ. Např. v jednom ze soutěžních návrhů na rekonstrukci Velkého náměstí se zase pro změnu před pár lety objevil nápad situovat podzemní parkoviště (náhradou za zrušená parkovacích místa na Velkém náměstí) po obvodu Žižkových sadů při třídě ČSA. Že i tady by se jednalo o ničivý zásah do jedné z nejcennějších ploch zeleně ve městě je evidentní – naštěstí se nejednalo o vítězný návrh. Dnes je parkovací dům snad již plánován v areálu Gayerových kasáren, doufejme tedy, že do dalších nápadů na využití Žižkových sadů pro parkoviště se už nikdo pouštět nebude. Bohužel to, že když se někde nedostává místa, tak si ho vezmeme na úkor zeleně, je způsob uvažování velmi hluboce zakořeněný u některých architektů a dalších plánovačů či politiků, ale i u určité části běžné populace. Je hlavně na kultivovaných občanech, aby se sami aktivně zajímali, co se kolem nich děje a neseděli doma s rukama v klíně – iniciativa mladých lidí z minulého týdne je v tomto směru velkou nadějí.

Zde zdůrazňuji, že Změna pro Hradec má ochranu zeleně jako jednu z priorit přímo ve svém volebním programu. Zejména v bodě 1.13 našeho programu se věnujeme právě riziku nevhodného umisťování parkovacích kapacit mj. v plochách zeleně:  „Nesouhlasíme s výstavbou povrchových i podzemních parkovišť a parkovacích domů na místech městských parků (zejm. na Náměstí 5. května či v Žižkových sadech), sportovních a rekreačních ploch (např. pod atletickým stadionem Sokola v lokalitě Aldis) či v městské památkové rezervaci (např. na Velkém náměstí)…“. Tento bod se nám již podařilo prosadit např. do zadání nového územního plánu, kde je v bodě e.1.6.2 na náš návrh zakotven úkol pro zpracovatele územního plánu „…hromadné parkovací objekty neumísťovat na úkor stabilizovaných městských parků a hřišť“ (v případě hřišť proto, že stahovat automobilovou dopravu do míst, kde lidé a zejména děti sportují, považujeme za naprosto nevhodné z hlediska ochrany zdraví sportujících).

Já sám zastupuji již skoro 10 let občanské sdružení při řízeních týkajících se mj. kácení zeleně na území města. Za tu dobu jsem už zažil ledasco, včetně řady velmi smutných situací i svérázných ukázek uvažování některých lidí. Přesto se nám podařilo pár věcí, které mne dodnes těší. V prvé řadě jsem rád, že se nám podařilo svého času ustát velmi silný nátlak a zabránit likvidaci zdravých lip na Malém náměstí, které dnes zachraňují jinak sterilní, vyprahlou a prázdnou plochu náměstí. Velkým úspěchem je také to, že k ledu byla uložena holosečná studie „obnovy stromořadí“ na obou březích Labe mezi Labským a Tyršovým mostem. Velmi známý byl také případ mohutného dubu červeného u Aldisu, který byl ohrožen bezohledně naprojektovanou lávkou.  Z poslední doby bych jmenoval třeba záchranu staleté lípy v Husově ulici na Novém Hradci Králové, na kterou si již brousily své pily Technické služby (v rámci „akce Obnova dřevin ve městě“) a která je dnes chráněna jako památný strom. Kromě ní byly z našeho popudu vyhlášeny i další 2 památné stromy na území města, byť to bylo časově i administrativně velice náročné (aby se magistrátní odbor životního prostředí rozhoupal k činnosti, bylo nutné po téměř dvou letech marného čekání napsat stížnost na nadřízený krajský úřad – teprve na jeho příkaz se věci rozhýbaly). Hodně však bylo i neúspěchů. Za jeden z nich lze považovat také výslednou podobu rekonstrukce náměstí 28. října, kterou zmiňují organizátoři protestní iniciativy z minulého týdne – zde byl neprůstřelný např. hradecký orgán památkové péče, který nedopustil, aby nějaká vzrostlá zeleň zacláněla při pohledu na budovu kostela, takže se nám nepodařilo docílit vrácení sloupovitých topolů nebo jiných dřevin podobného tvaru (např. fastigiátních dubů nebo buků), u nichž jsem přesvědčen, že naopak budovu kostela výborně doplňovaly a zdůrazňovaly její architekturu, a které patří k tradičnímu vzhledu tohoto náměstí. Neúspěchem je jistě i předčasná likvidace stromů na Velkém náměstí – důsledek alibizmu a jednostranné interpretace znaleckého posudku. Náměstí je tedy holé, jen s několika zákrsky v ohyzdných květináčích, které ho budou „zdobit“ ještě několik let do dokončení neustále odkládané rekonstrukce. Neúspěchem je i zeleň zničená při výstavbě koupaliště – zde se sice podařilo při povolovacích řízeních uhájit řadu stromů určených původně ke kácení, nicméně mnohem více jich nepřežilo následnou technologii výstavby – to bylo velké poučení do budoucna, že i když existuje ochota investora zachovat v rámci stavby nějakou zeleň, neznamená to ještě, že ta zásahy ve své blízkosti skutečně přežije. Našla by se i řada dalších příkladů jak pozitivních, tak negativních, ale to už nechejme na jindy.

O významu vzrostlé zeleně pro kvalitu životního prostředí ve městě a zdraví jeho obyvatel toho bylo napsáno již mnoho, zbývá již jen, abychom se tím začali řídit a začali si skutečně vážit této jedné z vůbec největších hodnot našeho města. Pokud k tomu alespoň částečně přispěje i protestní akce Místo parku parkoviště, patří jejím organizátorům ještě jeden dík.

Adam Záruba (10.-11. dubna 2012)

Nahoru

 

Volejte: +420 495 707 111

Kontakty