Hradec Králové

Historie městkého historického a průmyslového muzea

Roku 1898 věnovalo město na stavbu historického a průmyslového muzea  pozemek na nábřeží Elišky Pomořanské. Již v  tomto roce první návrhy zpracovával arch. Jan E. Koula. Ty však představitele města příliš neuspokojovaly. V době, kdy byl stavěn Okresní dům navržený arch. Janem Kotěrou, byly u tohoto architekta objednány návrhy budovy muzea a na jejich základě byla roku 1907 objednána podrobná stavební dokumentace. Monumentální budova muzea na městském nábřeží byla realizována v letech 1909 – 1912 a stala se symbolem nastupující české moderny. 

Architektura a mobiliář městkého historického a průmyslového muzea

Dvoupatrová budova se střední třípatrovou částí završenou kopulí byla zděna z cihel, na fasádách je použita kombinace režného zdiva a omítek. Architektonické detaily a plastická výzdoba fasád je vytvořena z glazované pálené hlíny a výtvarně pojednaných cementových a štukových omítek.

Symetrická střední část se třemi okenními osami a s hlavním vchodem je výrazně členěna postranními stupňovitými pilíři s předstoupenými rizality. Na nich jsou 2 alegorické sochy sedících žen z pálené glazované keramiky znázorňující Umění (historii) a Průmysl od Stanislava Suchardy.

Levá část stavby má 9 okenních os, pravá část 3 okenní osy, okna mají různé členění. Boční dvoupatrové části uliční fasády jsou vertikálně členěny lesénami z režného zdiva, horizontálně římsami a soklem z umělého kamene. Podokenní římsy a nadpraží oken jsou z glazovaných cihel. Základní rozvrh hmot a výškové uspořádání dvorní fasády je stejné jako u hlavního průčelí, rozdíly jsou v členění a počtu okenních otvorů.

Před hlavním vstupem je oblouková příjezdová rampa ohraničená kamennými zídkami s dvěma osvětlovacími stožáry.

Na ose vchodu je bronzová kašna umístěná uprostřed čtvercového bazénu s kamennými zídkami. Kašnu tvoří dvě mísy osově uložené nad sebou. Velká mísa má průměr 325 cm se žlábky na přepad vody. Je podpírána 4 bronzovými koulemi osazenými na převýšených nárožních sloupcích. Středem této mísy prorůstá kónický dřík ze sliveneckého mramoru s kanelurami. Na něm je umístěna menší mísa s výstřikem uprostřed. 

Oživení vnějších fasád docílil arch. Jan Kotěra kontrastem barev a materiálů omítek, v interiéru  pak stupňoval přirozenost a účelnou jednoduchost s decentní výzdobou. Všude vyniká bílý tón omítek a působivé ztvárnění jednotlivých prostorů vč. nábytku a dalšího mobiliáře – vestibul uzavřený výklenkem ve schodišťové stěně s fontánou, knihovna, čítárny knih a časopisů s původním nábytkem, kanceláře a malý výstavní sál, v protější části přízemí rozsáhlý přednáškový sál s galerií podél jižní strany, výstavní a sbírkové sály v dalším patře.

Nosné pilíře, schodišťové prostory a stropy jsou pojednány plastickou štukovou výzdobou. Na mezipodestě střední schodišťové zdi je osvětlovací bronzový kandelábr podle Kotěrova návrhu. Kromě něho se na výzdobě interiéru podíleli další významní umělci. Skleněné vitráže v oknech vestibulu a na schodišti navrhoval František Kysela. Druhé patro zdobí mozaiky, které v roce1931 realizoval malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem v Hradci Králové podle pastelových kreseb Jana Preislera.

Arch. Jan Kotěra dbal rovněž na úpravu veřejného parku kolem muzea. Byl založen podle jeho jednoduchého, ale neobvyklého návrhu, ve formě zelené trávníkové plochy, členěný a uzavřený pouze živým střihaným plotem z černého bezu s nízkými křovinami.

Pro své nesporné architektonické a výtvarné kvality byla budova bývalého historického a průmyslového muzea nyní Muzea východních Čech prohlášena národní kulturní památkou.