V Masarykově základní škole v Plotištích nad Labem se 8. dubna uskutečnila přednáška ředitelky
školy Ilony Hojné o jejích cestách po Vietnamu. Na přednášce veřejnost zaujala nejen interaktivní prezentace a působivé
povídání ředitelky, ale také její názorné ukázky suvenýrů, které si z cest po Vietnamu, kam jezdí „na vlastní
pěst“ na dovolenou, přivezla. V následujícím rozhovoru, který je zaměřen především na vietnamské školství, se
můžete dočíst zajímavosti o tom, co například Ilona Hojná při návštěvě Vietnamu zažila.
Paní ředitelko, hodně Čechů jezdí na dovolenou například do Chorvatska. Proč jste se rozhodla opakovaně navštívit Vietnam?
„Ve Vietnamu jsem byla poprvé vloni. Spřátelila jsem se tam s jednou vietnamskou rodinou, kterou jsme s manželem i letos navštívili. Vietnam mě naprosto okouzlil.“
Byla jste se tam podívat i v nějaké základní škole?
„Ano. Navštívili jsme tam mateřskou i základní školu. Školka tam vypadala jinak než u nás. Hodně aktivit se odehrává venku – ve stínu stromů. Hodně jsem se těšila do základní školy – navštívila jsem první i druhý stupeň. Překvapilo mě, že tam ve třídě bylo zhruba čtyřicet až padesát dětí, které učí jedna učitelka. I přes tento počet dětí byla ve třídě naprostá kázeň. Děti si nedovolily ani špitnout. Tamní vybavení učeben bylo z mého pohledu hodně obyčejné. Nadchly mě ale jejich nádherné učebnice, které jsou, řekla bych, naprosto srovnatelné s našimi. Děti jsou tam vedeny k absolutně nádhernému krasopisu – ač je to asijská země, mají tam latinku.“
A jak chodí děti do školy ustrojeny?
„Nosí stejnokroje.“
Jaký je ve Vietnamu režim výuky?
„Ve škole, ve které jsem se byla podívat, mě překvapilo, že se tam začíná učit už v sedm hodin ráno – a to maximálně do desíti až do půl jedenácté. Potom jdou děti zhruba na čtyři hodiny domů a do školy opět nastupují tak ve dvě odpoledne nebo po druhé hodině. Výuka jim končí třeba až v pět odpoledne. Mají to tak vzhledem k tamnímu podnebí, protože přes poledne je tam velké horko.“
Proč jste nejela do Vietnamu s cestovní kanceláří?
„Ze dvou důvodů. Zaprvé by nás to vyšlo podstatně dráž, zadruhé bych měla předem naplánovánu trasu a nemohla bych se individuálně podívat tam, kam bych právě chtěla, případně se na nějakém libovolném místě zdržet. Nejdražší je letenka, ve Vietnamu jsou ceny příznivé. Za ubytování jsem v průměru zaplatila za noc v přepočtu přibližně sto korun, také jídlo je tam hodně levné.“
Je pravda, že jste byla ve Vietnamu unikátem?
„Nevím, jestli unikátem, každopádně má postava není nejdrobnější. Tamní ženy mě zastavovaly a ptaly se, jestli si na mě mohou sáhnout.“
Jak jste se tam domlouvala?
„Přece vietnamsky! Koupila jsem si vietnamsko-český slovník. Když něco potřebuji říct, vždy nalistuji patřičnou stránku… Neměla jsem žádný problém, pokaždé jsem se na všem domluvila.“
cz