Hradec Králové

Nejdiskutovanější kašně v Hradci Králové lidé přezdívali obří popelník nebo hrnec, ale už si na ni zvykli. Technickým službám dělají největší vrásky vandalové lijící do fontán pěnivé saponáty.

HRADEC KRÁLOVÉ Prvního května začnou v Hradci Králové chrlit vodu oblíbené kašny a fontány. Město jich má na svém území sedm. Kromě historických z dob Matyáše Bernarda Brauna nebo Jana Kotěry město zdobí i hypermoderní, na které si Hradečáci vminulých letech nějaký čas zvykali.
Nejvíc rozruchu rozpoutala osmitunová ocelová fontána od sochařeMichala Gabriela na Masarykově náměstí. Po instalaci před deseti lety v lidech budila úsměvy, ale i rozhořčení. Kvůli jejímu tvaru jí Hradečáci přezdívali popelník, hrnec nebo káď na ryby. Obec architektů České republiky ale byla opačného názoru a v roce 2002 kašnu ocenila Grand Prix za umělecké dílo v architektuře.
Pozornost především dětí přitahuje barevná kovová plastika s fontánou od Pavla Černého na Baťkově náměstí, která občas slouží i jako prolézačka.
V centru města je zajímavých fontán víc. Rozpálené Ulrichovo náměstí přes léto ochlazují vodotrysky řízené počítačem. Tamní fontána prošla před pěti lety velkou rekonstrukcí. Naprogramované efekty mění rytmus vodotrysků, jež mohou tvořit různé formace, například vodní zeď nebo vlnobití. „Ročně za její provoz město zaplatí zhruba 680 tisíc korun,“ říká náměstek hradeckého Martin Soukup. Za provoz všech sedmi fontán v Hradci vloni radnice zaplatila přes jeden a půl milionu korun.
„Technické služby fontány denně včetně víkendů kontrolují. Je nutno z nich odstraňovat nečistoty, třeba spadané listí, doplňovat chemii a kontrolovat dávkovače,“ popisujemluvčí magistrátu Magdaléna Vlčková.
Asi nejstarší ve městě je kašna svatého Jana Nepomuckého na Malém náměstí. Sousoší světce a andělů vytesal v roce 1718 jeden z žáků v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Kašnu kolem sousoší vystavěliměšťané až v roce 1772. Socha, která uprostřed kašny stojí teď, je pouze kopie. Originál je uložen v lapidáriu Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Muzeum má rovněž svoji fontánu, s níž je spojeno další velké jméno. Navrhl ji Jan Kotěra, který spolu s Josefem Gočárem dal Hradci moderní tvář.
Téměř všechny fontány jsou napojeny na vodovodní řad, vlastní zdroj vody má pouze ta v Žižkových sadech. „Fontány mají uzavřený koloběh vody a doplňuje se jen odpar nebo voda, která se dostane mimo ně,“ říká Vlčková. Náklady na údržbu zvyšují vandalové, kteří do vody občas vylijí jar či šampon.
Chemické přípravky přidávané do fontán slouží ke změkčování vody a zabraňují vzniku řas a následnému zápachu. Řasy zabíjí chlornan, na který může pokožka citlivých jedinců, především malých dětí reagovat. „Fontány nejsou určeny ke koupání. Když už se v nich ale děti smočí, měly by je matky poté umýt čistou vodou,“ upozorňuje Vlastimil Ondráček z hradeckých Technických služeb.