Muzeum východních Čech

Historie:

Roku 1898 věnovalo město na stavbu historického a průmyslového muzea  pozemek na nábřeží Elišky Pomořanské. Již v  tomto roce první návrhy zpracovával arch.Jan E. Koula. Ty však představitele města příliš neuspokojovaly a v době, kdy se realizoval Kotěrův Okresní dům, byly u tohoto architekta objednány jeho návrhy budovy muzea. Na jejich základě byla u arch.Jana Kotěry r.1907 objednána podrobná stavební dokumentace. Monumentální budova muzea na městském nábřeží byla realizována v letech 1909 – 1912 a stala se symbolem nastupující české moderny.

Architektura, mobiliář:

Dvoupatrová budova se střední třípatrovou částí završenou kopulí byla zděna z cihel, na fasádách je použita kombinace režného zdiva a omítek. Architektonické detaily a plastická výzdoba fasád je vytvořena z glazované pálené hlíny a výtvarně pojednaných cementových a štukových omítek.

Symetrická střední část se třemi okenními osami a s hlavním vchodem je výrazně členěna postranními stupňovitými pilíři s předstoupenými rizality. Na nich jsou 2 alegorické sochy sedících žen z pálené glazované keramiky znázorňující Umění (historii) a Průmysl od Stanislava Suchardy.
Levá část stavby má 9 okenních os, pravá část 3 okenní osy, okna mají různé členění. Boční dvoupatrové části uliční fasády jsou vertikálně členěny lesénami z režného zdiva, horizontálně římsami a soklem z umělého kamene. Podokenní římsy a nadpraží oken jsou z glazovaných cihel. Základní rozvrh hmot a výškové uspořádání dvorní fasády je stejné jako u hlavního průčelí, rozdíly jsou v členění a počtu okenních otvorů.
Před hlavním vstupem je oblouková příjezdová rampa ohraničená kamennými zídkami s dvěma osvětlovacími stožáry.

Na ose vchodu je bronzová kašna umístěná uprostřed čtvercového bazénu s kamennými zídkami. Kašnu tvoří dvě mísy osově uložené nad sebou. Velká mísa má průměr 325 cm se žlábky na přepad vody. Je podpírána 4 bronzovými koulemi osazenými na převýšených nárožních sloupcích. Středem této mísy prorůstá kónický dřík ze sliveneckého mramoru s kanelurami. Na něm je umístěna menší mísa s výstřikem uprostřed.

Oživení vnějších fasád docílil arch.Kotěra kontrastem barev a materiálů omítek, v interiéru  pak stupňoval přirozenost a účelnou jednoduchost s decentní výzdobou. Všude vyniká bílý tón omítek a působivé ztvárnění jednotlivých prostorů vč. nábytku a dalšího mobiliáře – vestibul uzavřený výklenkem ve schodišťové stěně s fontánou, knihovna, čítárny knih a časopisů s původním nábytkem, kanceláře a malý výstavní sál, v protější části přízemí rozsáhlý přednáškový sál s galerií podél jižní strany, výstavní a sbírkové sály v dalším patře.
Nosné pilíře, schodišťové prostory a stropy jsou pojednány plastickou štukovou výzdobou. Na mezipodestě střední schodišťové zdi je osvětlovací bronzový kandelábr podle Kotěrova návrhu. Kromě něho se na výzdobě interiéru podíleli další významní umělci. Skleněné vitráže v oknech vestibulu a na schodišti navrhoval František Kysela. Druhé patro zdobí mozaiky, které v r.1931 realizoval malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem v Hradci Králové podle pastelových kreseb Jana Preislera.

Arch.Kotěra dbal rovněž na úpravu veřejného parku kolem muzea. Byl založen podle jeho jednoduchého, ale neobvyklého návrhu, ve formě zelené trávníkové plochy, členěný a uzavřený pouze živým střihaným plotem z černého bezu s nízkými křovinami.

Pro své nesporné architektonické a výtvarné kvality byla budova Muzea východních Čech prohlášena národní kulturní památkou – jedinou v Hradci Králové.