Staré město dům od domu

Část CCXX X Výňatky z publikace Z. Doubka a J. Němečka „Starý Hradec Králové“ upravila Helena Rezková.

Čp. 122 (2)

Tolman uvádí, že v této hospodě, jako „truc podnik“ jednotě Sokol a Stanislavu Červenému, byl založen dělnický spolek Grégr. Předsedou spolku byl dělník z firmy Červený, pozdější špeditér (dopravce) Nekovařík, jednatelem rytec Dražďák a pokladníkem čepičář Musil. Tento spolek si v roce 1872 pozval pozdějšího profesora a prezidenta T. G. Masaryka. V té době mu bylo 22 let a byl těsně před studiemi ve Vídni. Jeho přednáška se konala na Střelnici, která byla mimo hradby vojenské hradecké pevnosti.

Na zahradě náležející k domu se hrálo ochotnické divadlo na improvizovaném jevišti. Vystupovala zde divadelní společnost Ludvíkova a Muškova.

K roku 1911, kdy dům již patří městu, provozoval v něm výrobu parket František Baxant se svým společníkem Františkem Danihelkou, který zde rovněž bydlel. Danihelka byl dědečkem jednoho z autorů této knihy Zdeňka Doubka. František Danihelka se později samostudiem, a po složení náležitých zkoušek v Praze, stal potravním chemikem. Jeho objevem byla Danihelkova silice, která přispěla k lepšímu kořenění uzenářských výrobků. Také se zabýval vývojem tehdejších limonád. Byl autorem knihy Vzorné řeznictví a uzenářství, která vyšla v Praze v roce 1931. Jako důchodce bydlel v chudobinci v Malšovicích a byl známou postavou Hradce Králové. Chodíval do hostince na Velkém náměstí U Vacků. Zde v době okupace pronesl průpovídku na písmeno „V“. „Vy voli, vy věříte ve vítězství velkého vola vůdce“. To stačilo k zatčení, koncentračnímu táboru v Mauthausenu, kde podle očitých svědků zemřel na pověstných schodech.

Z doby meziválečné můžeme ještě uvést, že v roce 1928 uvolnil byt v přízemí malíř Beneš a město v těchto prostorách zřídilo městský policejní úřad. Po válce si v roce 1946 podal pěvecký a orchestrální spolek Smetana žádost po povolení vyvěsit na domě dvě informační skříňky. Jedna byla umístěna na hostinci U Sokola, který v té době provozovala paní Vrabcová.

V roce 1953 se začíná projevovat nedostatečná údržba domu, který byl v majetku města a spravoval jej Oblastní bytový komunální podnik. Kvůli silnému rozrušení zdiva odborná komise navrhovala demolici. Dalším podpůrným důvodem pro zbourání bylo propadání středního traktu v důsledku sedání základů. Široké trhliny se táhly od základů až do druhého patra. Nájemníci žili jen v severovýchodní části domu, ale i oni se museli vystěhovat. Dům byl zbořen a později byl na jeho místě parčík s dětským pískovištěm.