duben 2006

LAUREÁT CENY PRIMUS INTER PARES

PhDr. Zdena LENDEROVÁ

PhDr. Zdena Lenderová, dlouholetá etnografka Muzea východních Čech, odborně a organizačně připravila a zajistila již 16 ročníků Muzejních adventních trhů, důsledně zaměřených na prezentaci tradičních rukodělných technik.

Ve své odborné práci se Zdena Lenderová zaměřuje zejména na dějiny hmotné kultury a životního stylu 19. a první poloviny 20. století a výsledky svých výzkumů využívá kromě jiného i k soustavné propagaci architektonického vývoje města Hradce Králové, především tvorby Jana Kotěry, Josefa Gočára a dalších významných architektů podílejících se na vytvoření unikátního fenoménu tzv. salonu republiky.

Specifickou formou její práce je již několik desítek komentovaných prohlídek rekonstruované muzejní budovy, národní kulturní památky, a to jak pro laickou, tak pro odbornou veřejnost domácí i zahraniční, včetně spolupráce při natáčení dokumentárních filmů o Hradci Králové.

Další významnou složkou její činnosti byla příprava neobvyklých muzejních výstav, z nichž velkého ohlasu, a to v celostátním měřítku, se dostalo zejména expozici kolekcí historických dětských kočárků či klobouků 19. a 20. století. Jejím dílem je i expozice o tvorbě Jana Kotěry, spolupráce na výstavách historických betlémů apod. Ve výstavní tvorbě prokazuje výjimečnou schopnost uchopení zajímavého tématu a mimořádný cit pro prezentaci autentického historického materiálu.

Je rovněž autorkou publikace o historických betlémech Čech, Moravy a Slezska, ve spolupráci s Jiřím Zikmundem a dalšími spolupracovníky připravila již tři svazky ediční řady knihy Fotoalbum města Hradce Králové.

LAUREÁT CENY DR. FRANTIŠKA ULRICHA

prof. MUDr. Zdeněk NOŽIČKA, DrSc

Prof. MUDr. Zdeněk Nožička, DrSc. se narodil 27. prosince 1932 v Turnově. V Hradci Králové žije od roku 1939. Maturoval v roce 1952 na gymnáziu J. K. Tyla. Po promoci na lékařské fakultě roku 1958 pracoval čtyři roky na neurologii v Náchodě. Od roku 1962 dosud nepřetržitě pracuje na Fingerlandově ústavu patologie Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Ve své odborné práci se věnoval zejména vyšetřování orgánových protilátek v séru nemocných pacientů. Jím založená laboratoř vyšetřila za 40 let své existence séra více než 200 tisíc nemocných. Jeho další specializací je neuropatologie.

Docentem byl jmenován roku 1979; doktorát věd a profesura mu byly umožněny až po změně režimu v letech 1990 a 1992. Prof. Nožička je vynikajícím odborníkem, vědcem i učitelem, s encyklopedickými znalostmi nejen z patologie a celé medicíny, ale i z jiných vědních oborů. Dosud publikoval více než  240 odborných prací.

Jako učitel i examinátor byl studenty vysoce hodnocen, což se mimo jiné projevilo i v tom, že si ho opakovaně vybrali jako promotora.

V letech 1994 – 2003 byl členem Vědecké rady zdejší lékařské fakulty. Je nositelem zlaté pamětní medaile fakulty. Byl opakovaně zvolen předsedou Spolku lékařů v Hradci Králové; tuto funkci zastává i v současnosti.

 Profesor Nožička je hluboce věřící křesťan s vysokými morálními hodnotami, který se nikdy nezpronevěřil obecně lidským i medicínským etickým zásadám.

LAUREÁT CENY PRIMÁTORA MĚSTA ZA STUDENTSKOU TVŮRČÍ PRÁCI

MUDr. Tomáš SOUKUP

MUDr. Tomáš Soukup se narodil 28. 2. 1980 v Liberci. V Hradci Králové studoval obor všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a již v průběhu studia projevil mimořádný a všestranný zájem o biomedicínskou problematiku. Zapojil se do řešení několika výzkumných úkolů v rámci studentské vědecké činnosti. Výsledky své práce pravidelně a úspěšně prezentoval na fakultních studentských vědeckých konferencích, ale také v zahraničí v rámci studijních pobytů (Wagner-Jauregg Nervenklinik Linz a opakovaně University of Hong Kong). Za mimořádné výsledky získal v r. 2001 Cenu Josefa Hlávky pro nejlepší studenty a absolventy pražských vysokých škol. Za své výsledky v oblasti studia změn páteřních vazů obdržel v r. 2003  cenu Zdravotnických novin.

Po promoci v r. 2004 nastoupil na Lékařskou fakultu UK na Ústav histologie a embryologie  a zapojil se především do práce v Laboratoři tkáňových kultur, která se zabývá studiem tkáňově specifických kmenových buněk . Zahájil postgraduální studium zaměřené na kultivaci a charakteristiku lidských mezenchymových kmenových buněk. Díky obrovskému nasazení se mu v poměrně krátké době podařilo zavést a porovnat několik protokolů na izolaci kmenových buněk z kostní dřeně, lymfatických uzlin a zubní pulpy a získat tak pozoruhodné výsledky a připravit je k publikaci. Koncem r. 2004 se stal asistentem Ústavu histologie a embryologie LF HK a plně se zapojil i do výuky studentů medicíny.

MUDr. T. Soukup je členem České anatomické společnosti, České histo a cytochemické společnosti, České společnosti pro analytickou cytologii, České lékařské komory a Euroepean Society for Artificial Organs.

Nominace na Hradeckou múzu za rok 2005 

Radek BLÁHA

Radek Bláha je navržen na Hradeckou múzu za rok 2005 za činnost, která není obvyklá při posuzování uměleckých výkonů, ale jež je úzce spojena s kulturou města, kulturou obyvatelstva a historií jeho osídlení, s kulturní činností, která má hluboký výchovný a osvětový význam. Radek Bláha jako erudovaný archeolog učinil zejména vynikající archeologické objevy v areálu bývalého pivovaru před zahájením stavebních pracích na novém Administrativním centru Královéhradeckého kraje. Mezi nimi jsou dva nejvýznamnější objevy, a to objev pozůstatků pravěkého valového opevnění z mladší doby bronzové, včetně terénních stop vnitřní konstrukce (dochovaná výška až 2,5 m) a části opukové parkánové hradby s podkovovitou baštou z 15. až 16. století.

Zejména objev pravěkého valového opevnění je nejstarším dosud známým dokladem existence lidského osídlení na území dnešního města. Těmto dvěma loňským významným objevům předcházely mnohé výzkumy v minulých v letech, zejména na území stávající městské památkové rezervace v historickém jádru města. Tyto výzkumy dokumentují především období středověkého rozvoje slovanského hradiště a následně města Hradce Králové – např. výzkum v objektech rekonstruovaného Klicperova divadla, v lokalitě výstavby rezidence „Šatlava“ v Dlouhé ulici, na tzv. Malém náměstí a v dalších objektech.

Výsledky archeologických výzkumů Radek Bláha publikoval a publikuje v odborných archeologických a historických časopisech a sbornících, prostřednictvím rozsáhlé přednáškové činnosti a svou spoluúčastí na výstavách prezentujících archeologické výzkumy jako prostředek poznání počátečních fází středověkého vývoje města Hradce Králové.

duben 2005

LAUREÁT CENY PRIMUS INTER PARES
JANA DRAŽĎÁKOVÁ

Dlouholetá ředitelka Divadla Drak, začala své působení na nejslavnější královéhradecké divadelní scéně již v roce 1960 a prošla v něm řadou profesí. Před rokem 1989 byla provozní tajemnicí divadla, v dubnu 1991 oficiálně jmenována jeho ředitelkou.
Svými vynikajícími lidskými postoji, odbornou erudicí a smyslem pro řízení umělecké instituce, kterou navíc nejdůvěrněji znala, vytvářela a podněcovala neobyčejně tvůrčí zázemí uměleckým týmům divadla. Divadlo Drak pod jejím vedením nikdy neztratilo svůj kredit a stále zůstává na předním místě českého divadelního umění.
I její zásluhou je, že Divadlo Drak patří k jedněm z nejcennějších vyslancům české kultury v zahraničí, a že dobré jméno města Hradce Králové proniká do desítek států na mnoha kontinentech. Její manažerské a lidské schopnosti se přetavily v přátelské vztahy k nezměrnému množství českých i zahraničních spolupracovníků. Osobní vlastnosti Jany Dražďákové jsou a vždy byly zárukou pozitivního rozvoje velmi složitého divadelního organismu, který se vždy otevíral a ve spolupráci s dalšími tvůrčími osobnostmi Divadla Drak stále otevírá novým podnětům, novým uměleckým cílům a novým mladým generacím umělců. Ale především novým generacím diváků, dětem a mládeži, jejichž kulturní oslovení tvorbou Divadla Drak vždy bylo základní ambicí jeho ředitelky, Jany Dražďákové.
Na cenu Primus inter pares již byla nominována v roce 2000.

LAUREÁT CENY PRIMUS INTER PARES
ZUZANA NAVAROVÁ
in memoriam

Skladatelka a zpěvačka Zuzana Navarová (1959-2004) vyrůstala v hudebním zázemí rodiny a v činorodé enklávě folkových muzikantů v tomto městě. Od svých šestnácti let prokazovala nevšední tvůrčí potenciál. Její nadání, umocněné znalostí jazyků a ovlivněné světovou etnickou hudbou, vykrystalizovalo do vysoce originální původní tvorby v dnes již legendární skupině Nerez. Další tvůrčí etapy – spolupráce s kytaristou Ivánem Guetierrézem či internacionální složení skupiny Koa daly naplno vyznít jejímu smyslu pro kompozice nejen hudební. Nenápadná a účinná angažovanost pro NADACI ŽIVOT UMĚLCE prokázala i vynikající lidské vlastnosti zpěvačky, skladatelky a textařky, jejíž nezaměnitelný alt neměl obdoby, a jejíž osobní vklad zhodnotí – bohužel – už pouze historie. Zuzana Navarová se k svému rodnému městu hlásila stejně vlídně a nevtíravě, jako se hlásila svou tvorbou a bytím světu.
Odešla náhle v prosinci roku 2004, uprostřed natěšeného očekávání odborné i laické veřejnosti na její budoucí práce.
Jedinečnost tvorby Zuzany Navarové ocenila i Akademie populární hudby, která ji 19. března 2005 uvedla do Síně slávy.

LAUREÁT CENY DR. FRANTIŠKA ULRICHA
SOŇA ČERVENÁ

Operní pěvkyně světového formátu, jejíž kořeny úzce souvisejí s naším městem. Pochází z rodu slavného královéhradeckého rodáka, výrobce žesťových nástrojů a vynálezce, Václava Františka Červeného, je dcerou legendárního zakladatele Červené sedmy Jiřího Červeného. Vyrůstala v prostředí slavných českých osobností, např. Eduarda Basse, Emila Artura Longena, Saši Rašilova či Jindřicha Plachty. Sama se stala legendární umělkyní – nezapomenutelnou Káčou v prvním uvedení Divotvorného hrnce s Janem Werichem, a poté přední operní hvězdou brněnské Janáčkovy opery a Státní opery v Berlíně. Po emigraci působila nejen v západním Německu, zpívala v prestižních operních domech ve Švýcarsku, v Itálii, Španělsku, Francii, Anglii, v Americe i Austrálii. Pracovala s Herbertem von Karajanem i s Rafaelem Kubelíkem, jejími partnery byli např. Mario del Monaco i Franco Corelli. Ve své vlasti, na prknech pražského Národního divadla „debutovala“ teprve v roce 2002, ve svých sedmasedmdesáti letech v Janáčkově opeře Osud, kterou nastudoval Robert Wilson.
Světlo této zářící světové hvězdy dopadlo i na královéhradecké Klicperovo divadlo, s nímž v roce 2004 nastudovala hlavní roli Dűrenmattovy hry Návštěva staré dámy. Touto rolí vstoupila opět na české činoherní jeviště a v inscenaci režiséra Vladimíra Morávka dokázala nejen královéhradeckému publiku, ale také při mnoha představeních v České republice a v zahraničí (v lednu 2005 v Paříži), že je vynikající českou umělkyní. Stala se držitelkou zvláštní ceny Kolegia pro udělování cen Thálie 2004.
Celoživotním dílem přispěla mimořádně k propagaci české kultury v zahraničí a svou nejsoučasnější tvorbou i svými postoji, jimiž se hrdě hlásí ke svým královéhradeckým předkům, také k propagaci a dobrému jménu našeho města.

NOMINACE NA HRADECKOU SPORTOVNÍ CENU
LADA KOZLÍKOVÁ

Česká cyklistka Lada Kozlíková se narodila 8.10.1979 ve Vyškově. Se sportem začínala od deseti let v oddíle běžeckého lyžování Sokol Vyškov a v patnácti přešla do cyklistického klubu VEUS, kde působí dodnes.
V roce 2000 byla zařazena do rezortního sportovního centra ministerstva vnitra, kde působila v klubu PSK Velo Hradec Králové do konce roku 2004.Vybojovala 28 titulů mistryně České republiky v dráhových a silničních disciplínách. Je trojnásobnou mistryní Evropy a mistryní světa.
V dosavadní kariéře se může pochlubit pátým místem v časovce na olympijských hrách v Aténách, v této disciplíně je i mistryní Evropy závodnic do 23 let z roku 2000. Kromě olympijského úspěchu vybojovala v loňském roce ještě stříbro na Světovém poháru v Mexiku v bodovacím závodě.
Na světovém šampionátu na dráze v Kodani předloni vybojovala zlato ve scratchi a stříbro v bodovacím závodě. K úspěchům patří i loňské 7. místo v časovce jednotlivkyň na silničním mistrovství světa v Kanadě.
Od prvního ledna je členkou holandské profesionální stáje Buitenpoort-Flexpoit. Po skončení jednoročního zahraničního angažmá by se ráda vrátila znovu do domácího prostředí do klubu PSK Velo, kde určitě najde podporu pro svoji přípravu na olympijské hry v Pekingu.
Ročně najede Lada na kole 28.000 km, ve volném čase, kterého mnoho nemá, ráda čte, maluje nebo hraje na flétnu a kytaru.

NOMINACE NA HRADECKOU MÚZU
Český chlapecký sbor BONI PUERI

Český chlapecký sbor Boni pueri (založen 1982) je špičkovým pěveckým tělesem nejen v České republice, ale také ve světě. Má 350 členů a absolvoval již 1800 samostatných koncertů v Evropě, USA, Koreji a Japonsku.
V lednu roku 2004 sbor absolvoval prestižní šestitýdenní turné po 11 státech USA pod vedením sbormistra J. Martince, na jaře koncertoval i na předních pódiích Španělska a Německa, v květnu sbor hostoval v Rudolfinu na Pražském jaru 2004 a byl rovněž zařazen do projektu „České sny“ pod záštitou V. Havla a M. Kožené, v jehož rámci chlapci koncertovali po Čechách, v Polsku a Rakousku. Pod záštitou České republiky a Evropské unie zpívali v prosinci Boni pueri v Bruselu pro evropské celebrity. Vystoupili rovněž v přímém rozhlasovém vánočním vysílání „Vánoční den Eurorádia“ do celého světa.
Sólisté Boni pueri účinkovali po boku nejslavnějších operních pěvců, a to v rolích tří Géniů Mozartovy Kouzelné flétny v prestižní římské opeře Teatro dell´Opera di Roma. Zpívali závěrečný koncert v přímém přenosu hlavní italské TV z Římského náměstí Piazza del Popolo pro sto tisíc posluchačů.
Na počátku prázdnin uspořádal sbor společně s americkou organizací pod záštitou města, biskupství, České republiky a Evropské unie v Hradci Králové a Praze desetidenní Světové setkání chlapeckých a mužských sborů. Setkaly se tak špičkové sbory z celého světa – celkem 600 zahraničních účinkujících, předních dirigentů a hudebních odborníků. Závěrečný Galakoncert z Rudolfina vysílala Česká televize a živě se natáčel na CD.
Boni pueri jako jediný český sbor byl poctěn titulem „Sbor Evropské unie“ při Evropské federaci sborů a umělecký šéf Pavel Horák se stal prezidentem Evropské federace za střední Evropu.
Sbor Boni pueri v roce 2004 natočil CD „A Ceremony of Carols“ s hudbou Benjamina Brittena a výběrem evropských koled, oceněné v prestižních odborných časopisech v Čechách, Anglii a Francii jako „deska měsíce“. Pro Supraphon natočili muzikologické CD se Zelenkovými Responsoriemi.
Sbor se stal laureátem Hradecké múzy v roce 1993 a v letech 2000 a 2002 byl na tuto cenu nominován.

14.dubna 2004

LAUREÁT CENY PRIMUS INTER PARES
prof. MUDr. VLADIMÍR BRZEK, CSc.

Vynikající chirurg, emeritní přednosta III. chirurgické kliniky a emeritní přednosta I. kardiochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, prof. Vladimír Brzek, patří mezi nejvýznamnější osobnosti naší chirurgie, hrudní chirurgie a kardiochirurgie. Vychoval několik generací lékařů a chirurgů, byl vedoucím katedry chirurgie Lékařské fakulty UK Hradec Králové. Pokračoval v práci prof. Jana Bedrny a prof. Jaroslava Procházky, kterou dále rozvíjel a předával dalším generacím. Významně se zasloužil o rozvoj hradecké školy hrudní chirurgie a kardiochirurgie. Jeho vědecko publikační činnost je pozoruhodná, přednesl na 70 odborných přednášek doma i v zahraničí, publikoval 120 originálních prací, je spoluautorem několika vědeckých monografií a učebních textů. Jako emeritní profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové je stále činný jako člen komise pro státní rigorózní zkoušky, je čestným členem ČCHS a nositelem zlaté medaile LF UK v Hradci Králové.
Pro své zásadové postoje nebyl pohodlný minulému komunistickému režimu. Vysokoškolským profesorem se proto stal až s dvacetiletým zpožděním, po roce 1989. Nikdy nepodléhal poplatným dobovým vlivům, především byl věrný své práci, pilně, neobyčejně jemně a zručně operoval, nebylo vrozené nebo získané srdeční vady, kterou by prof. Brzek úspěšně neoperoval. Celý jeho život je spjat s Hradcem Králové a jeho občany, kterým jako lékař poctivě sloužil. Jeho svědomitá práce vtiskla nesmazatelnou pečeť vynikající pověsti královéhradecké chirurgie. Prof. Vladimír Brzek patří mezi osobnosti evropského formátu - jako excelentní chirurg políbený všemi chirurgickými múzami, vynikající vědec a pedagog, čestný občan a člověk v tom nejkrásnějším slova smyslu.

LAUREÁT CENY DR. FRANTIŠKA ULRICHA
prof. akad. sochař VLADIMÍR PRECLÍK

Přední český umělec, královéhradecký rodák a patriot prof. Vladimír Preclík, patří v kontextu českého i evropského sochařství k nejzajímavějším a nejosobitějším tvůrcům. Svými originálními sochami je zastoupen v mnoha českých i zahraničních galeriích, je zakladatelem a dlouholetou vůdčí osobností Mezinárodního sochařského symposia v Hořicích, svou tvorbou prezentoval české umění např. na světové výstavě sochařství v Montrealu, do dějin českého sochařství se zapsal cykly Česká avantgarda či Stará provensálská města, je členem PEN-klubu, byl děkanem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně i poslancem České národní rady. V Galerii moderního umění v Hradci Králové je zastoupen portréty Františka Halase a Josefa Čapka. Z obdivu a vřelého vztahu ke svému rodišti se mnohokrát vyznal jako sochař i jako spisovatel, např. knihou Tiše se přemísťovati, kterou vydalo někdejší královéhradecké nakladatelství Kruh. V loňském roce pokřtil v Klicperově divadle svou zatím poslední knihu Paměť sochařského portrétu. Pro Hradec Králové vytvořil několik plastik – v roce 1974 „Květ Polabí“, který zdobí prostranství před hotelem Alessandria, pro Klicperovo divadlo plastiku „Antické drama“, která se stala logem divadla, a v roce 2002 bustu Václava Klimenta Klicpery. S královéhradeckým divadlem spolupracoval před mnoha lety i jako autor scény pro hru Miroslava Horníčka Louka pro dva. Letos se Vladimír Preclík dožívá 75 let.

HRADECKÁ MÚZA
doc. JAN V. DVOŘÁK

Dnes již legendární loutkář, jehož životní pouť je osudově spjata s Hradcem Králové, se loni opět po dlouhé době představil královéhradecké veřejnosti, a to ve čtyřdílném pásmu vyprávění a písniček s názvem „Když jsem vandroval, muzika hrála“. Pořad vzbudil výjimečný ohlas, protože nešlo jen o „vyprávění ze života“, ale především o mapování souvislostí vývoje českého loutkového divadla, a tím i Divadla Drak, jehož byl Jan Dvořák ředitelem v letech sedmdesátých. Jeho přínos k významu, umělecké úrovni i mezinárodní prestiži tohoto divadla, je nepominutelný. Právě za jeho „ředitelování“ Drak poprvé vyrazil na zahraniční turné a postupně se stával reprezentantem moderní a inspirativní umělecké tvorby, která ovlivnila nejeden divadelní soubor v Evropě, ale i zámoří. Drak ovlivnil nové vnímání loutkového divadla i vkus publika. Drak pod jeho vedením doslova dobyl Curych, Paříž, Moskvu. Dvořák přivedl do Hradce i vynikající osobnosti, které stále tvoří páteř současného Draku, Jiřího Vyšohlída, Petra Matáska a Josefa Kroftu. Je rovněž autorem názvu divadla – Drak - původně vyjadřujícího zkratku slov „divadlo rozmanitostí, atrakcí a komedií“. Jan V. Dvořák rovněž jako docent Divadelní fakulty muzických umění v Praze vychoval řadu vynikajících loutkářů, z nichž mnozí rovněž působili v královéhradeckém loutkovém divadle. Čtyřdílný cyklus „Když jsem vandroval, muzika hrála“ vznikl ve spolupráci Jana V. Dvořáka a Jiřího Vyšohlída, který připravil hudební složku spolu s herečkami a zpěvačkami Divadla Jesličky. Cyklus natočil Český rozhlas, a tak vzniklo i trvalé svědectví o životě jednoho českého umělce, který si zamiloval nejen nádherné královéhradecké divadlo, ale také město, v němž strávil podstatnou část svého života.

HRADECKÁ SPORTOVNÍ CENA
JANA MYŠKOVÁ

Jana Myšková (1977), studentka Univerzity Hradec Králové, členka Plaveckého klubu Hradec Králové a reprezentantka České republiky v plavání, dosáhla ve své závodní kariéře vynikajících úspěchů pod vedením trenéra MUDr. Prokeše. Její hlavní disciplínou jsou kraulové sprinty na 100 a 200 m, v nichž v současné době nemá v České republice rovnocennou soupeřku. Je držitelkou tří rekordů České republiky, kterých dosáhla právě v roce 2003. Rekord na 100 m volný způsob vytvořila v semifinále mistrovství Evropy v irském Dublinu a v tomto roce jej překonala dokonce třikrát. Rekordu na 200 m volný způsob v 25 m bazénu dosáhla rovněž ve finále mistrovství Evropy v Dublinu a třetí rekord na 100 m volný způsob zaplavala při mistrovství ČR v 50 m bazénu v Pardubicích. V roce 2003 se stala čtyřnásobnou mistryní České republiky v obou svých hlavních disciplínách. Dosáhla i dalších medailových umístění ve sprintech a ve znakových a motýlkových disciplínách. Je stálou členkou reprezentačního A družstva republiky. Svými rekordy splnila limity pro účast na olympiádě v Aténách a je tak zařazena do olympijské přípravy. Zvítězila i v Českém poháru 2003, při němž se hodnotí výkony v šesti pohárových soutěžích. V anketě „Plavec roku 2004“ obsadila 3. místo. Svými loňskými výkony se kvalifikovala na mistrovství světa v Barceloně a na mistrovství Evropy v Dublinu, kde se probojovala do finále a obsadila výborné 7., resp. 8. místo. Navíc s reprezentační štafetou obsadila 5. místo. Rada vysokoškolského sportu ji též nominovala na světovou univerziádu v jihokorejském Daegu. Tam se rovněž probojovala do finále a obsadila 5. a 6. místo. Kromě závodních úspěchů se věnuje plavcům nejmladší kategorie, jimž předává své bohaté zkušenosti. Nominaci na sportovní cenu města získala již v roce 2001.